Bylo to tenkrát v devadesátých letech, kdy Julia Ormond byla snad všude. V Hollywoodu  neznámá,  najednou se ocitla ve věku 29 let v hlavní ženské roli ve třech grandiózních filmech vedle největších hvězd hollywoodského pozlátka – Brada Pitta (v 1994 Legenda o vášni), Harrisona Forda (v Sabrině) a mezi Seanem Connerym a Richardem Gerem (v Prvním rytíři).

Byla vychvalována jako nová Julia Roberts a popisována jedním z kritiků jako  „hurikán horizontu“. Osamocený hlas vybízející k  obezřetnosti vycházel pouze ze samotné Julie.

„Stalo se to velmi rychle, opravdu strašně rychle,“ reagovala tehdy.

„Nevím, zdali to bylo tak dobře, opravdu. Myslím si, že to mohlo mít docela špatný opačný účinek.“

A měla pravdu, jak rychle se dostavoval enormní úspěch, přišla prudká reakce.

The New York Times šířily část aktivit týkající se „The Conception, Production and Distribution of Julia Ormond“ (Pojetí, produkci a distribuci Julie Ormond), čímž se mlčky rozumí, že Julia jaksi schvalovala rychlé vytváření státi se celebritou navenek (v tomto zorném úhlu ale ignorovali její úspěšnou desetiletou kariéru na britském jevišti či obrazovce).

Najednou byla konfrontována s kritikou, ze žádného jiného důvodu než, že kritici cítili, že se to od nich očekává.

 „Protireakce byla opravdu předvídatelná,“ říká nyní.

„Mohla jsem to vidět, jak přichází reakce na tento reklamní trik. Byla jsem středem této bombastické reklamy, ale neschvalovala jsem to,“ dodává s úsměvem.

„Myslím si, že mě to pravděpodobně zabránilo si vlastně vychutnat tuto éru.“ 

Nyní má 42 roků a žije v Californii. Vypadá, že je vzdálena od vyčerpávajícího zápolení. Husté kaštanové vlasy, které jí padají na ramena, je záviděníhodně štíhlá navzdory bezproblémovému postoji k jídlu (objednává si ryby a smažené hranolky), stále má zvídavý tmavooký pohled, který zpočátku tak okouzlil kritiky.

Role, které ji proslavily -  ty se zářícíma očima naivky - nikdy nebyly dosti velké pro ženu s takovou vnitřní energií a inteligencí, kterou zosobňuje. Zatímco mnoho hereček provádí interview na autopilot, Julia nad každou otázkou uvažuje, dříve než odpoví a v případě, že jí neporozuměla na poprvé, žádá o zopakování.

„Jsem opravdu ráda, jak se vyvíjí moje kariéra nyní,“ říká.

„Bylo mi nabídnuto několik filmů, kde je mi dovoleno vytvářet charakter s větší hloubkou než jsem dělala předtím. Vychutnávám si to úsilí, přičemž vedlejší role jsou pro mne tímto zajímavější.“

Jedna z takových rolí je v The Curious Case of Benjamin Button (Podivuhodný případ Benjamina Buttona), kdy je očekávaná premiéra v příštím roce. Scénář je zpracován na základě příběhu F Scotta Fitzgeralda a opět s hvězdným Bradem Pittem jako Butonem, mužem, který je narozený ve věku 8O-ti let a stává se postupně mladším. Zamiluje se  do Daisy (Cate Blanchett), což bylo v době, když měli oba 40 roků.

Julia hraje 80-ti letou dceru Daisy jménem Caroline, „a rozmlouvá s mým charakterem o zkušenostech chápavého Benjamina Buttona,“ říká Julia  nepatrnou zámořskou nosovou výslovností.

„Je to opravdu překrásný příběh o lásce a smrti s půvabným posláním o tom, jak můžete něco chtít, co se nestává a přesto necítíte žádné lítosti ve vašem životě.“

Julia a Brad se společně nepodíleli na žádné scéně, a je to čistě náhodné shledání.

„Naše životy kráčely odděleně (od Legend), ale když se vzájemně náhodně potkáme nyní, pokaždé je velmi příjemné ho vidět.“

Julia se narodila v 1965 roce, jako druhá z pěti dětí makléře Johna a technické laborantky Josephine. Byla velmi mladá, když se rodiče rozvedli a Julia žila se svou matkou v Guildford, Surrey, přičemž svého otce vídávala o víkendech.

„Nemám rozhodně pocit, že rodiče udělali něco nesprávně tím, že se rozvádí,” naznačuje Julia.

Rozvod byl na konci šedesátých let celkem neobvyklý, ale zahrnovalo to pro mě některé nové věci, když jsem byla vychovávaná pouze pracující mamkou. Byla pro mě velkým příkladem a učila mě všemu, jak se pere prádlo, žehlí, vaří apod. Dva moji učitelé byli poděšeni a ohromeni, když jsem uměla vyměnit el. zástrčku. Jedna z velkých věcí mého dětství byla, že jsem se nikdy necítila být omezenou ženou.

„Horší stránka věci byla, že jsem byla jediné dítě ve třídě, která měla rozvedené rodiče a byla jsem tak trochu zaškatulkována. Jestliže někoho “zatřídíte” do škatule, začínají  se přizpůsobovat momuto začlenění, protože nikde jinde není pro ně místo.”

Nalezla bolest a extrémně těžkou izolaci.

Přitom její nadšení pro herectví nepřišlo, zdůzrazňuje, z potřeby vyvolat pozornost nebo utišit bolest -  „ale jednoduše, protože jsem tvůrčí typ.”

Navštěvovala Webber-Douglas Academy of Dramatic Art (Webber-Douglas akademii divadelního umění) v Londýně a připouští,  že „dospívání a studentská léta byly ve stadiu, kdy jsem trochu pila – ale legrace bylo více, než kdekoli jinde! Podnájem byl hrozný, ale byla jsem nablízku zábavných lidí a to bylo vysvobození z dětství. Ale bělem minuty, když jsem začala pracovat, všechno to skončilo.”

Po ukončení dramatické školy a její první profesionální práci (inzerát na domácí sýr), Julia si během dekády vybudovala působivou hereckou kariéru, vysmívala se pozdějším připomínkám, že její filmový úspěch přišel odnikud.

 V roce 1989 získala Cenu londýnských kritiků Award for Best Newcomer (Nejlepší nováček) za roli v Christopher Hampton hře Faith Hope and Charity (Víra, naděje a láska) ve věku 24 let a hrála Cathy ve hře Wuthering Heights (Bouřlivé výšiny) v Crucible v Sheffieldu.

Posléze uzavřela manželství se svým filmovým partnerem Heathcliffem – hercem Rory Edwardsem – ale manželství skončilo po šesti letech v roce 1994.

Byli jsme, říká, v manželském svazku z oprávněných důvodů – byli jsme zamilováni. Ale Roryho divadelní kariéra mu bránila cestovat po zemi a Julia byla stále více oslovována pro TV práci (hrála členku horní vrstvy v Traffik a Kateřinou Velikou v minisérii Young Catherine), měli na sebe čím dál tím méně času.

„Smutně jsme zjistili, že manželství a kariéry, nejsou pro nás odpovídající.”

Její první filmová role byla v Peter Greenaway filmu The Baby of Macon (Dítě z Maconu) ve kterém byla znásilněna 200 muži. Ačkoli toto byl pro ni těžký zážitek a to zajisté pomohlo upoutat pozornost lidí, a když její jméno bylo spojováno s pohraniční ságou na přelomu století Legends of the Fall (Legenda o vášni), dostala od Christopher Hamptona vřelé osobní doporučení, aby pracovala na tomto filmu. Po něm následoval First Knight a Sabrina. 

Nehledě na tuto prudkou reakci, pracovní nabídky přicházely nadále a „spíše než abych byla deprimována, tak jsem odešla dělat celovečerní evropské filmy. Smila´s Feeling for Snow (Stopy ve sněhu) a pak v Praze a Rusku jsem natáčela film The Barber of Siberia (Lazebník sibiřský) s Richard Harrisem.”

Ten rok byl rokem přemítání či úvah pro Julii.

„Sen býti herečkou mi spadl do klína, ale hlouběji ve svém nitru jsem byla vlastně neťastná. Trvalo mi nějaký čas, abych popřemýšlela, co budu dělat dál.”

Co však Ormond udělala nejdříve bylo, že “doopravdy zamíchala kartami”.

Přeštěhovala jsem se do New Yorku po natočení Sabriny, protože mě nabídl Miramax část produkce a dávajíc mi větší volnost v práci na projektech, které jsou bližší mému srdci a rozhodla jsem se pracovat i na jiných věcech.”

„Udělala jsem dokumentární film o bosenských ženách v srbských internačních táborech, dělala jsem rozhlasovou hru a pracovala jsem s Haroldem Pinterem ... a věnovala jsem mnoho času individuálním aktivitám, zamilovala se a narodilo se nám dítě.”

Bylo to na drink párty v New Yorku, kde jsem se setkala se svým druhým manželem (makléřem Jonem Rubinem).

Byla jsem zpočátku trochu obezřetná – ne tak mnoho kvůli předchozímu manželství, ale protože jsem pravděpodobně dobře známá. Někteří lidé si promítají představy, které pociťují, že jste chrakterově tatáž osoba jako ve shlédnutém filmu, ale to nebyl případ mého druhého manžela.

Dvojice uzavřela manželství v 1999 roce a po letech konstatování, že se nikdy nepřestěhuje do LA, byla jím přemluvena, aby to zkusila,  už kvůli práci a pro mnohem uvolněnější život.

„Jakmile jsem se přestěhovali, zamyslela jsem se - Bezva! – Toto je opravdu hezký životní styl, a jsmě zde již osmým rokem. Ona dosud jezdívá zpět do Anglie navštívit rodiče a sourozence.”

Dcera Sophie má nyní tři roky a narodila se, když měla Ormond 39. let.

„Bylo to v době, kdy jsem si myslela, že už nebudu mít děti,” říká.

„Bylo nezvyklé čelit názoru, že jsem nechtěla děti v době, když jsem byla mladší. Otěhotnět bylo nesnadné. V dnešní době vídáme ženy, které jsou starší a mají děti  s představou,  že je to docela běžné, což však nebyl můj případ. Řekněme, byla to dlouhá cesta ověnčená zármutkem.

„Když se nám narodila dcera, byla to nejzázračnější a nejkouzelněší věc. To vás nutí se zdokonalovat jak jen to jde. Byly tam další plány? Dobře, jsem velice šťastná se svoji dcerou, uvidíme jak se to  vyvine. Adopce přišla na mou mysl, ale nikdy jsme se nedostali do fáze říci: Ano, uděláme to.”

Stejně jako v Benjamin Buttonovi, ona se objeví v dalších filmech plánovaných na příští rok, včetně thrillerů “Surveillance” s Bill Pullmanem a “I Know Who Killed Me” s Lindsay Lohan.

Jako mnoho herců, Ormond má silné sociální cítění. Je pravdou, že ona a Robert De Niro založili FilmAid International v roce 1999 – organizaci zamýšlenou původně pro promítání naučných filmů v makedonských a kosovských utečeneckých táborech, ale když se ukázalo, jak se projekt úspěšný, byl rozšířen do Afriky.

Kromě toho, Ormond byla aktivistkou v boji proti obchodování s lidmi v 90tých letech a do tohoto roku byla OSN vyslanec dobré vůle v boji proti obchodování s lidmi a otroctví.

“Obchodování s lidmi je nejrychleji narůstající globální zločin,” dodává.

“Sedmnáct miliónů lidí je zoročeno po celém světě. Je to šokující a drásá to srdce slyšet tyto příběhy.”

Julia Ormond, vypadá jako žena, která bojovala v těžkých dobách, aby nalezla konečně spokojenost.

“Cítím, že jsem žila do jisté míry kočovným životem, pohybujíc  se z Londýna do NewYorku či do Los Angeles, měla jsem svoje zdary a nezdary, ale naučíte se to překlenout a vydržet.”

Je dobré vědět, že je zpět.