Američané mi často naznačují, jak se jim líbí můj akcent, načež já upřímně reaguji: „Jaký přízvuk? Nemám žádný přízvuk – co děláte.“

Jestliže je těžké pro nás vidět sebe jako jednotlivce, potom je těžké pro nás vnímat naše národní zvyklosti. Co je kulturní pro cizince, může být pro nás celkem běžné.

Jedny noviny ve Velké Británii zveřejnily soutěž a požádaly veřejnost, co by podle ní mělo být typicky britské. Měla jsem ráda tuto odezvu:

Být britské je o řízení německého auta do irské hospody, kde pijete belgické pivo, poté odjedete domů, popadnete indické kari nebo turecký kebáb, po příchodu si sednete do švédského nábytku a sledujete americkou show v japonské televizi. A co je ze všeho nejbritštější? Podezření, že je něco cizí.

Je tam něco zlověstného, procházet se po světě, když nejsme schopni vidět naše kulturní přednosti, hodnoty, které by opevnily naše společenství, ale na druhé straně nejsme schopni vidět naše kulturní slabosti. A toto bývá často spojováno s obchodováním a otroctvím.

Například v Ghaně podporuje kulturu stará tradice, výuka pro mladé: Chudé děti bývají rodinou odeslány na trénink dovednosti přizpůsobit se životu ve městě. To bývá nyní někdy zneužíváno oportunistickými obchodníky, kteří zneužívají opuštěných matek, které již nikdy neuvidí své děti.

Toto má obrovský vliv na náš pohled, co se týče otroctví nebo jeho odmítání. Odepření, ne protože je to politicky účelné, ne protože nechceme skončit na černé listině, ale protože nejsme schopni vidět to, co je součástí naší kultury, tzn. to co je běžné a vnější kritika nás dělá defenzivními.

Lidé se mě často dotazují: Kde je nejhůře ve světě? Dobře, můžete mluvit o masivním úprku žen z východního bloku – podvedeny skončily ve vynucené prostituci, ale proč přišly? Přišly k nám, protože vytváříme poptávku. Tak, kde je problém nejhorší? Je to tady, nebo tam. Musíme najít způsob, jak být nekompromisně přemýšliví a soucitní ke každému v jeho slabostech. Toto je mezinárodní zločin a je proto nutné připravit se pracovat na mezinárodní úrovni.

Toto je jasně stinná stránka globalizace, pohyb osob v moderní době nám všem předhodil novou skutečnost a obnovil jeden z nejstarších problémů na světě.

Obchodování je prostředek, kterým je někdo uvržen do otroctví. Když mluvíme o drogách, máme tím na mysli problém s drogami a jeho distribucí. Je to obchodování s lidským bytím a toto je problém otroctví. Definuji to jako lidskou kontrolu nad jednou osobou skrze druhou, která ji vykořisťuje proti její vlastní vůli a které byly dány jen nejnutnější základní prostředky pro živobytí. Pevně věřím, že jedno z řešení spočívá v aktualizaci protokolu – dát boji proti otroctví právní postavení, neboť UNODC těžce pracovala ve vztahu k obchodovaným obětem. Ve světě je 17 mil. obětí otroctví, které potřebují, aby je OSN rozpoznalo a někteří akademici se domnívají, že toto číslo dosahuje 27 milionů.

Ráda bych promluvila o některých případech otroctví. A chci začít blízko domova, vlastně v zemi, kde nyní žiji.

Ve Spojených státech jsem mluvila s Ernie Allenem z Centre of Missing and Exploited Children (Centra pro nezvěstné a zneužívané děti). Řekl mi, že je 100 000 – 300 000 dětí, které jsou potenciálně obchodovány uvnitř USA každý rok, přičemž jak se domnívá velké procento do dětské prostituce.

Rovněž v USA byla zatknuta dvojice, která provozovala dětský porno internet, který vydělával 2 mil. $ za měsíc, 20.95 $ se platilo kreditní kartou a kde bylo 70 000 globálních zákazníků – izolovat tento incident? Ne, toto je jedna ze 100 000 globálních stránek. A na co se dívají tito zákazníci? Mimo jiné sledují, jak jsou znásilňovány děti, já vím, že se to nedá poslouchat, ale mluvíme o dětském penilním prznění, kdy dětí mají 3, 4 nebo 8 let ... v tomto kontextu zbraně a prsty se nekvalifikují jako znásilnění. Tak měl by být internet zakázán? Je vinný?

Je OSN ten nejlepší subjekt, který by to měl řešit? Může UNODC toto vzít za své?

Po zralé úvaze hodlám porovnat násilí v kontextu s otroctvím. Došla jsem k závěru, že násilí nebo hrozba násilí je faktor vymezený v otroctví. Obávám se však, že jedna z věcí, která zmírní náš zápal řešit tento problém je, že nezbytná právní terminologie definuje toto jako nejmenší společný jmenovatel, jako nejmenší požadavek. My se odkazujeme na OSN definici o obchodování jako o pojmu síly, nikoli násilí, ale síly. Tady jsou některé příklady:

Jste přinuceni, jestliže jste velbloudí žokej, který je vyčerpaný a vyhladovělý, neboť musí redukovat svoji váhu, přičemž ví, že až bude starší a větší, stane se ještě více ovladatelným.

Jste přinuceni, jestliže jste uvězněni ve veřejném domě a za noc jste až 40 krát znásilněny a sledujete jak je někdo vyhozen z okna ve 4. podlaží nebo jak je uštvaný k smrti.

Jste přinuceni, jestliže jste matkou, která je donucena k práci na kokaspiknutí v Kolumbii podporující kokainový průmysl s obratem 50 miliard $, které jsou určeny pro teroristy a kteří zastřelí před vámi některé z vašich dětí.

Jste přinuceni, jestliže jste mladý chlapec a pracujete v průmyslu tkaní koberců a vaše zraněné prsty jsou ponořeny do vařící vody ke sterilizaci a jste pomatený od bolesti nebo jste svázán a bičován, když se snažíte utéci.

Jste přinuceni, jestliže máte 4 roky a jste nuceni ke skoku do temné hloubky jezera Lake Volta v Ghaně, bitý přes hlavu veslem, když se vynoříte pro nadechnutí a potápíte se do větších hloubek, přičemž váš nos krvácí. Jsou tam děti, které v některých případech, než aby byly hospitalizovány, když jsou nemocné, tak jsou přivázány jako břemeno a vhozeny do sítí jako žívé návnady.

Víme, že kdejaká zneužitá oběť je v područí elegantního trýznitele, přičmž zneužívání se stává krycím manévrem pro získání dalších finančních prostředků. Neříkám, že každý v Kambodži je utlačovatel, já říkám, že tvář otroctví je tam rozlišována podle úrovně utrpení, což je obzvlášť patrné v porovnání se sousedním Thajskem. Neměli bychom však hanobit Kambodžu – potřebujeme ji zahrnout jako oběť zneužívání.

V tomto pohledu je toto tendenční jev v Kambodži, že jsou znásilňovány stále mladší dívky – HIV/AIDS – volné panny v tomto sexuálním obchodu s otroky. Byly zneužívány jako 16tileté. V tomto věku už není jistoty a tak dívky ve veřejných domech jsou stále mladší, přičemž převládající věk je 4 nebo 5 let. Jsou prodávány za 300 – 1000 $, jsou znásilňovány během týdne, pak se vrátí k pasákovi, který je odveze na kliniku, kde se zašije jejich panenská blána a jsou prodávány znovu, přičemž zranění je ještě čerstvé. Tento cyklus se čas od času opakuje znovu.

Jedna dívka sdělila, že byla připoutaná a obušek ji stlačoval hrdlo. Mnohé z nich jsou elektricky mrzačeny, jiné jsou nahé uzavřeny s hmyzem, který zalézá do jejich úst a přirození. Ne všichni přežijí. Mnoho obětí zemře. Nemůžou přežít, protože jak populace explodovala v přímé korelaci, tak cena lidského života klesala.

V těchto dnech mezinárodního obchodu s otroky mladý dospělý zemědělský pracovník by měl ekvivalentní cenu 40 000 $. Vy můžete koupit takového dospělého muže dnes v USA za 300 $. Tito lidé, tito otroci jsou primárně neviditelní, protože je nezákonná povaha jejich osudu a jsou neuvěřitelně zneužitelní a měli by onemocnět nebo být těžko zvladatelní. Nebo dokonce být počestní jen ne velmi produktivní.

Tak jak skličujícím dojmem a hrozně toto zní, je nějaké řešení?

Jsem opravdu šťastna, že jsem schopna říci ano.

Pamatujete si na velbloudího žokeje? Nyní ho nahradil robot.

Nebo děcka rybařící v Ghaně? Okolo 600 dětí bylo zachráněno a integrováno k udržitelné svobodě.

Porno na internetu – Microsoft, AOL a další internetové společnosti se setkaly a vyjasnily si odborné znalosti se členy dalších organizací, kteří mají zkušenosti s touto odpornou formou obchodování: s dětským internetovým pornem. Slíbili toto vymítit do konce roku 2008, přičemž jsou na dobré cestě.

Nyní zpět k mé otázce: Měl by být internet zakázán? Ne. Je OSN ten nejlepší subjekt, který by to měl řešit? Ne, bezpodmínečně. Všichni se musíme připojit a zdokonalit naši formu vzdělávání a snažit se rozpoznat, když se setká naše houževnatost s tímto ohavným zneužíváním lidstva.

Další příklad, který mám ráda: Mezinárodní kakaová iniciativa.

V kakaovém průmyslu, pan Hershey původně neměl žádné děti, a tak jeho společnost oslovila sirotčinec. Nedávno však byla kontaktována Kevinem Balesem z Free the Slaves (Osvoboďte otroky), který poukázal na to, že zisk, který podporoval sirotky pochází z dětského otroctví v Ghaně a v Pobřeží slonoviny – z kakaových plantáží. Průmysl nechtěl mít nic společného s otroctvím, sjednotil systém a zavázal se vymítit tento stav skrze vzdělávací programy a místní kulturně vnímatelné iniciativy. Měli bychom jim poděkovat, protože bez nich by bylo vaše úsilí jen jako čokoládový příděl na rok – jediný Hersheynův bonbonek.

V neposlední řadě OSN, Úřad pro drogy a kriminalitu, pan Costa a všechny členské státy houževnatě pracovali s Úmluvou  proti mezinárodnímu organizovanému zločinu, s úpravou definice “Obchodování osob”, což poskytovalo mezinárodnímu společenství pevnou strukturu a pravomoce. Při obhajobě holistického přístupu “tři P”: prevention (prevence), prosecution (stíhání) a protection (ochrana)... mi dovolili přičíst moje vlastní “P” prioritize (upřednostnění). Chválím vás pro vaši práci, je pro mne pocta být vybrána a pracovat s vámi a jsem hluboce pyšná, že jsem váš vyslanec dobré vůle. (Doufám, že budete mít se mnou trochu trpělivosti).

(Všichni jsme dostali roli v tomto „střetu“, musíme pokračovat v této práci, v zavedení místních kontrol a zajištění rovnováhy uvnitř globálního průmyslu. Musíme převzít odpovědnost za všechny způsoby ke snížení řetězce globálních nabídek. Musíme myslet na volné osoby pokaždé, když myslíme na volný obchod. Musíme zajistit vědomí důležitosti.)

Jsem vždy inspirována a pohnuta neobyčejnou nezlomností obětí a jejich schopností překročit svůj úděl. Sleduji tyto mladá děvčata z veřejných domů, jak zpívají a tančí. Jsem v průběhu učení, ale vím, že mnozí z vás, kteří jste pracovali na tomto po celá léta, máte s tímto bohaté zkušenosti. Trhá to srdce, protože je nepochopitelné, jak ještě mohou najít sílu a dělat to tak hravě, lehce a radostně.

Slibuji těmto mladým dívkám z veřejných domů, že je nevyzbrojíme jen dovednostmi šití a nepošleme je domů za rodiči, kteří je prodali, tloukli je, svázali a vráželi obušky do jejich hrdel. Slibuji jim, že po světě jsou lidé, kteří jim pomohou, přičemž tvrdě pracují na zastavení tohoto zločinu.

Řeknu jim, tak jak ony pějí o tanci za světlem, my tančíme s nimi. A to jak ony opěvují a oslavují rozkvět ženství, my zpíváme s nimi a máme útěchu z jejich písně.

Prosím pomozte mi splnit daný slib.

Zdroj: UNODC – Speech by Goodwill Ambassador Julia Ormond at Global Partnership Forum