SKÓRE ZAPOČALO V DĚTSTVÍ    

Tento pomyslný střet nastal, když Julia měla šest roků a když společně s matkou a starší sestrou opustily krásný dům s 20ti místnostmi ve kterém prožila rané dětství. Musely opustit rodné město Epsom v Surrey a přestěhovat se do méně prestižní oblasti Londýna.

Otec, John Ormond byl velmi úspěšný počítačový software programátor a ve třiceti letech se stal milionářem. Brzy poté se rozhodl, že se rozvede s manželkou Josephine a děti si rozdělili podle pohlaví: tři synové zůstanou s ním a dvě dcery s matkou.

Ne, že by Julia nemilovala svojí matku, ale nechtěla u ní zůstat. Byla tak rozhořčena nad touto nespravedlností: muži zůstali doma a ženy byly poslány do nezaslouženého vyhnanství. Je pravdou, že jim otec dával peníze na živobytí a o velkých prázdninách je pozval domů, ale toto všechno pouze otvíralo rány v dospívání. Matka Julie snila o opravdovém vědeckém výzkumu, ale ve skutečnosti nebyla schopna dělat lepší práci než universitní laborantku. Žily docela skromným životem ve srovnání s otcem a bratry.

Druhý „vstup“ v osobním skóre s muži byl, když měla Julia dvanáct roků. Byla zamilována do Rogera Beeche, spolužáka ze školy. Bože, jaké to štěstí! Roger se k ní přiblížil a pozval jí na fotbalové utkání. Byla horlivá s ním jít nejen na stadión, ale až na konec světa. Ale na poslední chvíli jí zavolal a řekl jí, že vše padá. Julia tušila, že není něco v pořádku, koupila si lístek a šla na fotbalové utkání sama. Roger si byl tak jistý, že dělal společnost jiné dívce, kterou upřednostnil před Julií. „Tak to už je příliš!“ rozhorlila se Julia. „Muži vypadají, že mají příliš velké mínění o sobě. Nastal čas se dát na jejich místo.“

Julia přesvědčila matku, aby jí zapsala do Cranleigh, soukromé školy. Skutečně, studenti tam byli připravováni na režim vojenské školy, tj. tvrdě pracovat na exaktních vědách, sportu a střelbě. Je tedy zřejmé, že studenti byli většinou chlapci. Jenže Julia potřebovala dokázat, že ona není pouze asistentkou mužů. A to taky nebyla! Stala se nejlepší ve fyzice a v ledním hokeji – ve školním týmu nebyla žádná dívka, vyjma jí.

Mívala vždy špatné známky z chování. Ale vůbec jí to nevzrušovalo, naopak, byla pyšná, že může držet krok s chlapci ve zlobení.

Ve škole bylo také amatérské divadlo. Julia byla ta, která tajně obdivovala umění a ne fyziku či sport. Na jevišti debutovala ve hře „Chlapi a panenky“. Ona však rozhodně odmítala hrát „panenku“, trvala na roli jednoho z „chlapů“.

HEREČKA PRO „RUSKÉ“ ROLE

Julia se nikdy vážně nezabývala myšlenkou vyniknout ve vojenské škole. Snila se stát grafickou návrhářkou (abstraktní umělkyní, jako její prarodiče), udělat si jméno, vydělat velké množství peněz a postavit dům, přinejmenším takový, ve kterém žil otec s bratry. Studovala celý rok v umělecké škole, načež si uvědomila, že by se jí více líbilo být na jevišti. Byla vždy dychtivá hrát role silných žen, které mají vždy navrch nad muži. Je snadnější stát se herečkou, je to tak? Julia si přestavovala, jak oslnivá by byla na slavnosti předávání Oscarů – šaty s hlubokým výstřihem, diamanty a vše zářilo kolem – a rozhodla se studovat na londýnské akademii divadelních umění (Webber-Douglas).

Studium nebylo levné. Otec jí nabízel finanční podporu, ale ona to s hrdostí odmítla a vydělávala peníze jako servírka a prodavačka v malém obchodě na letišti Heathrow, vždy po škole. Ormond se stala známou v roce 1987, poté, co natočila tv reklamu na domácí sýr. To bylo, když měla 22 roků. Pak nastoupila do zaměstnání v divadle – hrála hlavní role v hrách Bernard Shawa a Arthur Millera. Jejím partnerem často býval mladý herec, Rory Edwards. Jak už to většinou bývá, zamilovali se a brzy byli oddáni.

Manželský život nesmířil Julii se silnějším pohlavím. Naopak, to se stalo živnou půdou pro rivalství. Nevynechala nikdy příležitost předkládat Rorymu, že její úspěch je větší než jeho. A jak pyšná byla, když  získala v roce 1989 ocenění Londýnských divadelních kritiků „Nejlepší nováček!“ Ztropila takový povyk o této ceně, jako by to byl přinejmenším Oscar,“ zavzpomínal Rory. A když dvojice dostala nabídku na obsazení v kanadském seriálu „Mladá Kateřina“, kde Julia hrála ruskou císařovnu a Rory nejstaršího z bratrů a milence Orlova,  dala Julia producentům podmínku, že její plat musí být větší o deset tisíc, než má její manžel. Nakonec to všechno skončilo Roryho hanebným útěkem z „bitevního pole“, a zažádal o rozvod. Nastal pravý čas, aby Julia o tom zapřemýšlela – možná, že byla v něčem špatná. Ale nic moc si z toho nedělala – místo toho si připsala další střet na jejím seznamu stížností proti mužské části lidského pokolení. Předsevzala si, že se nevdá a bude se věnovat pouze práci.

Nicméně v roce 1998 Julia porušila své předsevzetí a našla si přítele – gynekologa Willa Edridge. Nebyla zde naznačována žádná otázka manželství a oni se dost často ani nevídali, neboť Julia byla opravdu velmi zaneprázdněna prací. Hrála v „Baby of Macon“ (tento film byl tak provokativní a neobvyklý, že ve většině zemí se nepromítal), „Stalin“ (po „Young Catherine“ konstatovali v Hollywoodu, Ormond je vynikající v „ruských“ rolích a nabídli jí roli Naděždy – mimochodem, bylo to poté, co se setkala s Nikitou Mikhalkovem), následovaly filmy „Legends of the Fall, „First Knight“ (v tomto filmu hrála hlavní roli po boku Seana Conneryho a Richarda Gere, který ji značně rozhodil), „Sabrina“ a Smilla´s Sense of Snow.“

Je považována za „těžkou“ herečku, nikdy nevynechá příležitost říci režisérům, co si o jejich filmu myslí. Jiná herečka by byla očerněná, že je hašteřivá a neschopná pracovat s… Ale kvůli duševní síle nebo jemnému uměleckému cítění je Julia velmi uznávána. Často bývá oslovena, aby se zúčastnila porady a analyzovala silné a slabé části daného scénáře. A před pěti lety založila vlastní produkční  společnost „Indican Production“ a produkovala dokument o ženách v koncentračních táborech v Bosně a Hercegovině.

Zkrátka a dobře, Julia se stala velmi populární a časopis „People“ jí zahrnul mezi padesátku nejkrásnějších osob světa, ale nepřicházela nominace na Oskara, nicméně…

PŘICHÁZÍ VYSNĚNÁ SKUTEČNOST

Zpočátku byla hlavní ženská role v „Lazebníku sibiřském“ určena pro Meryl Streep, ale přípravy na natáčení se pořád protahovaly a Streep zestárla. Mikhalkov se rozmýšlel mezi Sharon Stone, Kim Bassinger, Andie MacDowell a Jodie Foster. Ale byl zaujatý Julií Ormond, načež si uvědomil, že ona je ta pravá.

Julia byla v této věci velice zodpovědná: charakterově je Američanka z Chicaga a pro rozenou Britku hrát ji v ruském filmu není o nic snadnější než vylíčit přesvědčivě Rusa v americkém filmu. Julia odešla do Chicaga, aby pochytila místní přízvuk a… nevynikl. Její angličtina zůstala pořád stejnou londýnskou angličtinou. „ Je prostě nemožné vyslovit ta slova, jak to ti američané dělají!“ konstatovala popuzeně Ormond.

Odcestovala do Ruska a snila navštívit Sibiř – a touto exotickou cestou chtěla ukázat, že velké množství mužů (herců) odmítají filmovat někde za „civilizovaným světem“, tj. v západní Evropě a Americe. Jenže Mikhalkov se rozhodl šetřit svoji hvězdu a veškeré scény s Julií Ormond byly natáčeny v Moskvě, Praze a Portugalsku, takže jí nevzali do Krasnojarska. Faktem zůstává, že to moc nevadilo, protože závěrečná práce s Mikhalkovem byl další sen, opravdu ho udržovala v sobě, a stal se reálným. „Lazebník sibiřský“ byl nominován na Oskara (vybraný zahájit Cannes filmový festival) v 1999 a Julia byla na soupisce čestných hostů. Den před tím zavolala svému otci s narážkou, aby lépe sledoval TV vysílání.

Julia nebyla věrná Julii – jako kdyby Oscar způsobil dostatečný rozruch, v přítomnosti velkého zástupu lidí a pod zorným úhlem medií, každému představila… svého nového manžela. Nebyl to však gynekolog Will Edridge, ale jistý John Rubin. „Jako můj otec dělá design, ale pouze počítačový design,“ poznamenala Julia. Kde se setkali a navíc byli oddání je zahaleno tajemstvím.

Toto manželské spojení je nyní dva roky staré. Znamená to, že Julia má 37 roků. Že by byla zakopána válečná sekera a „přátelské soupeření“ mezi ní a muži skončilo? Možná, že v Johnovi Rubinovi našla konečně toho, komu nemusí nic dokazovat a zároveň být šťastná. Čas ukáže… Dům,  kde vytvořili svůj domov je velmi podobný tomu, který musela v dětství opustit a jejich soukromý život je schován za zdmi tohoto stavení.

Irina Lyková